Prostě používáte cizí tělo
Nechte si na tělo vytetovat QR kód a umožněte komukoliv na webu, aby mu přiřadil význam. Přes den můžete sledovat traffic a na dobrou noc se podívat, komu zrovna děláte reklamu.
Fotka: Máša Dudziaková (@mascha_dudu) vystudovala a nyní učí na Studiích nových médií FF UK v Praze. Stojí za originálním projektem QRBodies a baví se modifikacemi těla ve spojení s technologiemi.
<QRbodies> + fotka chlapa s QR kódem
V tomhle projektu jde o propojení těla a technologie. Je to vytetovaný funkční QR kód, který na sobě nosí člověk, QRbody, jménem Herrich. Ke kódu jsem vytvořila interface, který umožňuje komukoliv na světě se do tetování nalogovat a měnit tak libovolně jeho obsah. Všechno to najdete na www.opentattoo.cz. Ve chvíli, kdy nahrajete novou zprávu, obrázek nebo video, Herrichovi přijde upozornění a on si může tetování hned oskenovat a zjistit, co jste mu tam vložili. Jasně, tetované QR kódy tu už byly, některé dokonce i fungovaly, ale QRbodies (qrbodies.com) jsou nové hned ve dvou ohledech. Za prvé proto, že obsah tetování je dokonale interaktivní a může se donekonečna přetvářet. Druhá věc, kterou zatím nikdo neudělal, je to, že obsah tetování vytváří někdo cizí. Je to vlastně user-generated content. Což znamená, že tohle tělo, tohle QRbody, má kromě toho, že někomu patří, i další uživatele. Prostě používáte cizí tělo k tomu, abyste se vyjádřili. Což je super a trochu děsivý.
<DPI lidské kůže>
K tomu, abych určila, v jaké velikosti musíme QR kód vytetovat, jsem vlastně musela spočítat rozlišení lidské kůže. Něco organického převést na matematiku. Zjišťovala jsem, jak velký musí být jeden tetovaný čtvereček, tedy pixel, aby kód fungoval nejen okamžitě po tetování, ale i po letech. Kůže se totiž pořád regeneruje a pracuje, každé tetování se do ní časem trochu potápí a mírně se rozpíjí. Navíc verze kódu použitého pro QRbodies má jen 7% samoopravovací schopnost. Takže to chtělo i extrémně precizního a zkušeného tatéra. Bylo to strašně napínavé, celé tři hodiny, co se kód tetoval, jsem skoro nedýchala, tetovací strojek bzučel, všichni jsme se pekelně soustředili. Když pak čtečka poprvé přečetla kód, ještě trochu mokrý od tetovací barvy, vazelíny a dezinfekce, juchali jsme všichni nadšením.
<body hacking>
Body hacking je přístup, který označuje přizpůsobování těla, jeho vylepšování a posouvání jeho limitů za použití nových technologií. Proto i ta počítačová terminologie - hackování. Navíc je z toho cítit i DIY potenciál. Je to přesně to, co jsme udělali u QRbodies. Nahackovali jsme se do těla a vytvořili jsme z něho wetware - kyberneticky augmentovaný organismus.
<Hell>
Tetovací studio, kde pracuju. Nepíchám tam do lidí, mám na starosti propagaci. Kromě „klasiky“ jako piercing a tetování je Hell jediné studio u nás, které dělá i extrémní modifikace. Třeba skarifikace, tedy vytváření uměleckých jizev, rozpůlené hadí jazyky, speciální podkožní implatnáty... Umíme toho fakt hromadu. Mimo jiné proměnit strach a bolest v radost. Kromě toho Hell (hell.cz) funguje jako centrum české body modification komunity.
<suspension>
Hezky česky věšení na háky. Jde o prastarý rituál, kdy se kůže na různých místech těla, nejčastěji na zádech, propíchne háky, za které se pak člověk pověsí. Já vím, zní to fakt děsivě, ale ve skutečnosti jde o hluboký prožitek, o poznávání vlastního těla a práci s ním. Suspension často předchází dlouhá psychická příprava. Bolest pak není vnímaná jako nepříjemný pocit, ale jako přirozená a nedílná součást celého rituálu. Suspension jako body art zpropagoval hlavně Stelarc, chlap s uchem na ruce.
<kyberpunk>
Přítomnost. Věci, o kterých čteme v kyberpunkových knížkách z osmdesátek se v tehdejší blízké budoucnosti. A tu žijeme právě teď.
<datasféra>
Datasféra, kyberprostor, metaversum, sdílená halucinace, matrix, grid... Myšlenka toho, že jeden svět je tady, „ten opravdový“, fyzický. K tomu máme druhý, datový, virtuální, nehmatatelný. Ale přesto reálný. Ukázat tyhle dvě úrovně a jejich propojení jsem se snažila právě u QRbodies. Taky mě dostal projekt LivesOn (liveson.org) - služba, která analyzuje vaše tvíty, naučí se slova, co často používáte, syntax, favorites, hashtagy, všechno. Když umřete, začne tvítovat za vás. Takže v datasféře budete žít věčně a digitálně promlouvat ze záhrobí.
<StuNoMe>
Studia nových médií, obor, který jsem vystudovala na Filozofické fakultě UK. On je to nejen studijní obor, pro spoustu studentů a pak absolventů se stane životním stylem. Výlety, Berlín, social media, Twitter. Grilování kuřat s hashtagem #SNMdrubez. (Náš večírkový hashtag se pak dostal do TOP 10 na českém Twitteru a Josef Šlerka, vedoucí StuNoMe, na nás byl strašně hrdý.)
<punk × marketing>
Tohle se mi vůbec nechce dělit. Podle mě marketing může bavit, jen když se dělá aspoň trochu punkově. Třeba jako u glitch marketingu. Držet svoje publikum pořád ve střehu a zkoušet ho. Co vydrží? Co ho vyprovokuje? Co ho potěší? Když vidíte pankáče na ulici, taky si ho hned všimnete. Láká vás, provokuje, přitahuje, takže na něj pořád po očku koukáte.
<proč zůstávat v Česku?>
Protože nikde jinde se nemluví česky. A čeština je úžasný jazyk. Vždyť i superchytré stroje, překladače a roboti jsou na ni s tím vším časováním, skloňováním a ohýbáním pořád krátké a krátcí.
